Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dnes trochu jinak. Pohled na rok 2020 od lidí, co hlavně o hudbě píší, pořádají festivaly a koncerty, vydávají nebo nahrávají desky, moderují v rozhlase nebo tvoří mediální obsah o hudbě. Aktivní hudebník jen jeden. Zdeněk, šéfredaktor Frontmana, spolupořadatel Besedy u Bigbítu, moderátor Radia 1, David z KALLE a NOD NOD pomohl už zástupu kapel k nahrávce, byť jeho domácí studio ani nemá jméno, Dan dříve pašoval alternativní hudbu na Televizi Seznam a teď působí na Českém rozhlasu v Muzikusu, Korej rozjíždí vlastní tvorbu pod hlavičkou MetalshopTV, Viktor Palák píše, moderuje, vydává a spolupořádá a nakonec David z Heartnoize prod, klubu Roxy a Full Moonu.
Zdeněk Neusar (šéfredaktor magazínu Frontman.cz, moderátor Radia 1, kurátor festivalu Beseda u Bigbítu)
Rok 2020 mně vzal dost osobního prostoru, dost mě ale také naučil. Do kanclu jsem chodil minimálně, hodně času trávil s dětmi, se znepokojením sledoval dopad covidu na kulturu a lidi, které mám rád. S festivalem Beseda u Bigbítu jsme dlouhou dobu doufali, že to v létě nějak dáme a za střední a menší festivaly jsme lobovali přímo u ministra Zaorálka. Nakonec nevyšla ani zimní verze. Jako příležitostný píárista jsem prožíval zrušení turné k novému albu ZRNÍ bezprostředně před jeho začátkem, podobné peripetie zažíval i s KATARZIÍ a dalšími. Současně si ale nemůžu nevšimnout, že se věci na hudební scéně hýbají dopředu, lidé jsou semknutější, komunikují víc napříč bublinami, odděluje se zrno od plev. Naučil jsem se navíc nové věci, třeba když jsem celé vysílání hitparády Velká sedma do Radia 1 musel opakovaně předtáčet po nocích doma v ložnici. Zůstávám proto aktivním optimistou a život si nenechávám znechutit. Navíc loni vyšlo hodně opravdu fantastických alb.
TOP 5 alb 2020 GOGO PENGUIN – Gogo Penguin. Ze zahraničních nahrávek posledního půl roku nejčastěji poslouchám páté album tohoto manchesterského tria. Dokáže být stejně jazzově zklidňující jako živelné a sahám po něm vždycky, když se potřebuju dostat do dobré nálady.
FONTAINES D.C. – A Hero's Death. S touto postpunkovou kytarovkou z Dublinu jsem se poprvé setkal vlastně teprve nedávno. Rozsekala mě svou ležérní nenuceností a současně intenzitou. Šleha i pohlazení do vlekoucích se dnů (nejen) v karanténě.
KATARZIA – Celibát. V česko-slovenské muzice ležím díky festivalu, rádiu i magazínu intenzivněji než v zahraniční, proto jí věnuju o jednu položku víc. A mám radost, že nejvíc mě loni vlastně oslovily právě ty projekty, které miluju jako hudební fanoušek a současně jsem si je vybral i jako píárista. Kruh jakoby se opět uzavřel. Nejvíc ze všech mě dostala KATARZIA. Příběhem a poselstvím Celibátu, profesionálním a současně citlivým přístupem, dokonalým klipem ke skladbě Hoří i voda. Zážitek z desky i spolupráce s Katarzií pro mě byla vůbec největší hudební radostí roku 2020.
LENKA DUSILOVÁ – Řeka. Magie. Plynutí toku, hloubka. Tohle nemůžu ani nemít rád. Miluju Dunaj, Moravu i Jizeru. A proto přirozeně taky novou desku Dusilky.
TÁBOR – Liebe. Pořád jako „devadesátkový hlavně metalista“ miluju i tvrdší věci, nepohrdnu ani novými Napalm Death. Setkání s kvartetem Tábor ale bylo láskou hned na první poslech. Odkazy na Ondřeje Janotu i Neila Younga, tahle rozevlátá psychedelie na mě prostě funguje.
David Zeman (NOD NOD, KALLE, studio Zatím beze jména)
S Kalle nám na jaře vyšla na vinylu naše poslední nahrávka s kapelou. Bylo fajn, že jsme si stihli aspoň v tom krátkým letním výseku utrhnout pár koncertů. I když spousta naplánovaných samozřejmě padlo. Jinak jsem měl docela práce ve studiu a jsem rád, že konečně vyšla nahrávka Liebe od Táboru, kterou jsme nahrávali už v roce 2018. Ale je to nadčasová hudba, takže rok vydání nehraje roli. Kromě toho byl u nás rok 2020 například ve znamení stěhování. No a v závěru roku jsem se snažil dotáhnout takovej šuplíkovej projekt.
Dan Sywala (Muzikus, Český rozhlas Jazz, ex-Televize Seznam)
Po Televizi Seznam jsem měl začátkem roku nastoupit do kulturní redakce České televize, ale pandemie ty plány změnila. Ze svátečního lektora srbštiny se ze mě postupně stal lektor angličtiny a srbštiny skoro na full time. Muzikus jsem nakrmil obsahem na půl roku dopředu a postupně přidal i další časáky. Po delší době jsem zase začal psát pro Full Moon nebo Harmonii, přes kterou jsem se dostal do Českého rozhlasu Jazz, což jsou všechno zajímavé výzvy. Děsně mi chybí klubové akce, festivaly a družby po hospodách, ale snažím se improvizovat.
TOP 5 alb 2020 01 - TOM MISCH & YUSSEF DAYES – What Kinda Music. Poslední tři roky mě hodně baví nová britská jazzová vlna. Začalo to londýnským klavíristou jménem Alfa Mist, který nastartoval algoritmy na Spotify tak, že jsem začal objevovat jeden talent za druhým. Jedním z nejlepších objevů byl i bubeník Yussef Dayes, který hodně spolupracoval s Alfa Mistem a v loňském roce mu vyšlo brilantní album s kytaristou a zpěvákem Tomem Mischem. Doporučuju na začátek vyzkoušet live verzi skladby Lift Off.
02 - ULVER - Flowers Of Evil. Respektuju všechny fáze vývoje norských Ulver, ale vysloveně mě baví jejich pozdní synth popová fáze. Ráno cvičím u technického space death metalu Blood Incantation, ale večer se na melancholickou procházku se sluchátky nehodí nic tak moc, jako poslední věci od Ulver.
03 - THUNDERCAT - It's What It Is. Basáka a zpěváka jménem Thundercat mi doporučil na Colours Of Ostrava během rozhovoru Cory Henry (ex-Snarky Puppy) a v průběhu let jsem se nestačil divit, kolik metalistů ho respektuje. Jistě, má mnohdy naprosto střelenou image, ale tohle je mezičlánek, který dokáže spojovat starou soul/jazzovou gardu s mladými posluchači a lidi napříč žánry.
04 - DEFTONES – Ohms. Dlouhodobí fanoušci Deftones většinou končí u Diamond Eyes. Já tam reálně začínám. Ne, že bych nerespektoval dřívější desky, ale do té doby jsem je sledoval jen povrchně a u Diamond Eyes jsem se do toho ponořil, kvůli překladu rozhovoru. Od té doby jedou na podobné vlně a já hltám každou desku. Zároveň je to jedna z mála kapel, u které mi nevadí zapnout funkci shuffle.
05 - BLUES PILLS - Holy Moly!. Před necelými deseti lety tahle partička byla tak trochu žhavou senzací a hlavní silou rockové retro vlny. Vidět je na fesťáku nebo někde v klubu bylo vždy příjemnou záležitostí. Obdivoval jsem hlavně jejich cit po emotivní pomalejší věci. S druhou deskou už to značně opadlo, protože jsem cítil velký tlak od Nuclear Blast, aby rychle něco vydali. S třetí deskou Holy Moly! si dali víc na čas a jsou to zase ti praví nasraní a energičtí Blues Pills, s úžasnou Elin včele. Je zároveň celkem frajeřina, že výborného sólového kytaristu Doriana vystřídal dlouholetý basák Zack Anderson. Bál jsem se, že s touhle změnou odpadne i cit pro táhle melancholické věci, ale vše je na místě.
Jan Roman (Metalshop TV, Korejsky Metal Blog)
Vzal mi možnost chodit na metalové koncerty, užívat si muziku v jejím nejvíce přirozeném prostředí a jako bonus tam, když se zadaří, pořídit i nějaké (snad) zajímavé interview s nějakým zajímavým člověkem. Hodil zkrátka vidle do toho, co mám nejradši, a já se to teď nějak snažím korigovat. Vzal mi samozřejmě další svobody, které vzal ale nám všem, takže vás už tématem covid nebudu více zatěžovat (jednak jich je tolik, že bych je tu všechny sepisoval do rána, jednak se díky organizačnímu mistrovství naší vrchnosti mění tak rychle, že by ten seznam za pár hodin už vůbec nemusel platit, ehm). Vzal mi milovanou kočku (R.I.P. Becherovka). Vzal mi (konkrétně Facebook mi vzal) můj blog, na kterém jsem dělal asi posledních 5 let (až vás bude tento moderní cenzurní úřad na své hlavní stránce blahosklonně informovat o tom, jak "mu jde o dobro nás všech", pošlete ho virtuálně do hajzlu). A na závěr... lidi furt poslouchaj Kapitána Dema a Kryštof, takže ani v tomhle ohledu žádnej posun. No, na jeden rok toho bylo tak akorát! (smích)
Zasnoubil jsem se. To bylo krásné. A pracovně jsem samozřejmě fungoval v módu "Improvise, adapt, overcome!", takže jsme na Metalshop TV začali točit více videí v češtině a nespoléhali se už jenom na zahraniční rozhovory. Zejména úspěch série Rozpitváno mi v tomto ohledu dělá radost a upřímně jsem nečekal, že by hodinové analýzy diskografií metalových kapel (tomu říkám heslo pro opravdové geeky) mohly zajímat až takové množství lidí. Což mi připomíná, že s nejmenovaným slovenským redaktorem vašeho webu máme restík s názvem Iron Maiden (smích) Uff, no snad ten malý prevít brzy povolí a bude líp!
Viktor Palák (Radio Wave, Full Moon, Naše desky, Letní filmová školam …)
Byl to rok, který vyzkoušel mantinely každého z nás a bilance toho, jak moc za hovno stál, se neodvíjí od toho, že to byl rok atypický, ale toho, jak moc silní jsme dokázali tváří v tvář anomáliím být. A já moc ne, takže mám pocit, že spíše bral – chyběla mi energie živých koncertů i jiných setkání, pozornější poslech nových desek to kompenzoval jen zčásti. Vzal mi i poslední zbytky iluzí, že by mě mohla opravdu reprezentovat jakákoliv politická garnitura. Na druhou stranu jsem potkal několik zajímavých lidí a taky byl u vzniku nové desky Povodí Ohře, a z toho si odnáším milé vzpomínky. Jinak ale, řečeno slovy z mého oblíbeného filmu Withnail a já: „We are drifting into the arena of the unwell.“
TOP 5 alb 2020 ZELIENOPLE – Hold You Up a PERFUME GENIUS - Set My Heart on Fire Immediatelly. Mí dva průvodci rokem 2020. Nová deska chicagského tria, křehkost sama, pokud máte rádi třeba Low anebo Tindersticks, tohle budete mít rádi taky. A zatím nejlepší album amerického songwritera a performera. Nevím, kdy naposled jsem si věšel plakát nějakého hudebníka na zeď. OR – Smutný stroje. Coby domácí reprezentant a nejen proto, že stihli odehrát živý křest. A znovu toho u nás vyšlo hodně, co stojí za pozornost. Náv, Black Tar Jesus, The Corona Lantern, Perfecitizen, Plešatá zpěvačka, Kurvy Češi, Vole, Pacino… Jestli má někdo pocit, že nevychází dost skvělé hudby, ať se hlásí v lampárně s cedulkou „debil“ na krku. WILLIAM BASINSKI – Lamentations. Nové album mistra analogového ambientu, hudba oživující staré časy, mysticky a přitom přístupně, povědomě. A přestože to je deska, které nechybí ani pozitivní odstíny, vyloženě radostný byl debut Basinského bokovky Sparkle Division. JEHNNY BETH – To Love Is to Live. Savages spí (nebo jsou po smrti?), ale jejich zpěvačka se obula do ambiciózního debutu, který tak nějak zapadl, snad neúměrně tomu, jak velkolepě zněla některá slova kolem alba. Na něm se podíleli Atticus Ross, Romy Croft z The xx anebo herec Cillian Murphy, i v těch nejkřehčích místech ale vyniká až autoritativní síla Jehnny Beth. Těším se na koncert, snad jednou bude.
David Čajčík (Heartnoize, klub Roxy, Full Moon)
Rok 2020 mi dal především čas, čas v přírodě, čas na sebe, čas na studium. Dal mi možnost vidět turistická místa bez turistů, utřídit si věci, které jsem několik let odkládal, možnost uspořádat dva malé festivaly Moody Moon Noize a Jednota Kalvárie nebo si konečně zahrát Kingdom Come. Také nám všem dal možnost vidět rychlou proměnu prostředí kolem nás, kdy jistoty mizely jedna za druhou. To se může snadno opakovat a třeba na to budeme lépe připraveni. Naopak mi loňský rok vzal možnost vidět výsledky svojí práce, stejně jako mnoha dalším lidem v kultuře. Můžeme pouze doufat, že kreativní jedinci, které umělecký svět přitahuje, v něm vytrvají nebo se alespoň brzy vrátí.
TOP 5 alb 2020 YVES TUMOR – Heaven to a Tortured Mind SEVDALIZA – Shabrang ELA MINUS – acts of rebellion NIHILOXIKA – Kaloli ARCA – KiCk i
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.